Nádech, výdech. V tomto díle hovoří David Abram o tom, co běžně zůstává nepovšimnuto – o všudypřítomné neviditelné mase vzduchu, ve které jsme ponořeni. Abram mluví o vzduchu jako o orgánu Země, o jeho svátosti; o klimatu jako společném bohatství dechu (commonwealth of breath), o spřízněnosti dechu a vědomí. Skutečně vědomí náleží výlučně našemu druhu? Nebo spíš patří dýchající biosféře, na níž jsme všichni účastni?

David Abram

Cultural ecologist and philosopher